7 týdenník

Ptejte se/ Email: ct-aktuality@seznam.cz

Proč NATO neudeří v Sýrii? Nikdo nestřelí do sudu s dynamitem

29. února 2012 v 17:09 | ČT Aktuality |  Krimi
Sýrie není Libye a Asad není Kaddáfí. Vojenský zásah v Sýrii by byl pro Západ daleko tvrdším oříškem. Opatrné přešlapování Aliance na dostřel Damašku má však závažnější důvody.
Krvavé vojenské akce syrského režimu proti opozici si podle OSN za jedenáct měsíců vyžádaly už přes 7 tisíc životů. Zatímco v případě Libye loni Západ neváhal zakročit silou, v případě Damašku "přešlapuje" na místě. Experti se navíc shodují, že podobný vojenský zásah pod taktovkou NATO jako v Libyi je proti režimu Bašára Asada v Sýrii v tuto chvíli velmi nepravděpodobný.

Aliance totiž nemá jasný mandát OSN, který by opravňoval k použití síly. A vzhledem k mocným zastáncům Asada v podobě Ruska a Číny "povolení" jen tak nedostane. Sýrie navíc není Libye a z vojenského hlediska by alianční intervence rozhodně nebyla "vyhlídkovým letem nad písečnými dunami".
"Za zásadní považuji to, že dnes státy NATO při stálém nasazení v Afghánistánu a po operaci nad Libyí nemají dostatek sil ani financí na takovou další operaci. Při zjevném nedostatku 'národních zájmů' v této zemi to stačí na to, aby se do žádné operace nikdo nehrnul," uvedl bezpečnostní expert a bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.

Dobře vyzbrojená síla

Podle vojenského experta Lukáše Visingra je Sýrie vojensky nepochybně mnohem silnější než Libye. Zatímco Kaddáfího armáda měla zastaralou techniku z osmdesátých let minulého století, Sýrie se může chlubit řadou kvalitních zbraní ruské výroby.

Ulice Homsu blokují obrněné transportéry (22. února 2012)
Ulice Homsu blokují obrněné transportéry. (22. února 2012)

Požár ve čtvrti Bábá Amr v syrském městě Homs (22. února 2012)
Požár ve čtvrti Bábá Amr v syrském městě Homs (22. února 2012)

Syřané nesou pohřebním průvodem rakve s těly padlých demontrantů. Ti byli v
Syřané nesou pohřebním průvodem rakve s těly padlých demonstrantů. Ti byli v pátek zabiti při protestech proti diktátorskému režimu prezidenta Bašára Asada. (Damašek, 18. února 2012)

"Část těchto nákupů financoval Írán. Sýrie má zejména širokou škálu výkonných komplexů řízených střel, od protitankových Metis a Kornet, protivzdušných Buk či Pancir-S1 až po nejnovější protilodní střely Bastion," konstatoval Visingr.
Celé syrské ozbrojené síly mají 325 tisíc mužů v aktivní službě. Ve výzbroji má syrská armáda bezmála 5 tisíc tanků, 4 tisíce pěchotních obrněných vozidel a téměř 3 500 těžkých dělostřeleckých zbraní. Letectvo má 480 bojových letounů, ačkoliv není jisté, kolik z nich je doopravdy schopno boje.
Nejde zdaleka jen o poměr ozbrojených sil. "Západní státy by zřejmě dokázaly oslabenou Sýrii rychle vojensky porazit. Postoj Západu k Asadovu režimu je ovšem dvojaký," řekl Visingr. Asadův režim sice podle něj představuje represivní diktaturu, Asad sám je však současně velký pragmatik, který potlačuje islámské extremisty a zaručuje stabilitu země.
"Vítězství opozice, ve které hrají silnou úlohu radikálové z Muslimského bratrstva, by pak nakonec mohlo znamenat spíše problém než úspěch. Stojí třeba za povšimnutí, že syrští křesťané Asadův režim podporují," dodal Visingr.

Rusko a Čína za zády

Sýrie není jen vojensky silnějším hráčem. Důležitou roli hrají podle expertů i další faktory. Tím nejdůležitějším je, že syrský režim má velmi silné podporovatele v podobě Ruska a Číny, které vetovaly návrhy rezolucí v Rady bezpečnosti OSN odsuzující jednání syrské vlády a zavádějící tvrdé mezinárodní sankce.
Podle blízkovýchodního experta Oldřicha Vondrušky Západ v čele se Spojenými státy nechce intervenovat do další země Blízkého východu a zcela zjevně přenechává iniciativu Lize arabských států vedené hlavně Saúdskou Arábií a Katarem.
"Neochota Západu může být jednak zapříčiněna neexistencí jasných ekonomických zájmů (Sýrie nepatří mezi významné exportéry ropy) a jednak komplexním vnitřním a vnějším postavením Sýrie," tvrdí Vondruška a připomíná, že v syrském přístavu Tartus je jediná ruská námořní základna ve Středomoří a případný vojenský zásah by nějakým způsobem mohl do konfliktu zatáhnout i Rusko.
Sýrie má velmi úzké vojenské vztahy s Íránem, který údajně pomáhá s výcvikem a potlačováním nepokojů. "Sýrie má silné regionální postavení a rozpad ústřední vlády a aktivizace různých radikálních organizací by měla vliv na bezpečnost a stabilitu v ostatních oblastech regionu - Turecko, Irák (Kurdové), Izrael (palestinské hnutí Hamas, které sídlí v Damašku), Libanon (hnutí Hizballáh) a samozřejmě velmi silná vazba na Teherán, který by byl nucen rovněž reagovat," konstatoval Vondruška.

Doutnající sud s dynamitem

Z vnitropolitického hlediska je podle něj třeba zmínit, že Sýrie je velmi nábožensky i etnicky různorodá země a řada menšin (křesťané, drúzové, allawité i některé sunnitské elity napojené na vládu) podporuje stávající režim z obav před sunnitskými radikály a vypuknutím občanské války. "S tím také souvisí zatím relativní loajalita vojenských a bezpečnostních složek, když nebyly zaznamenány žádné masové dezerce armádních špiček či vládních představitelů," vzpomněl Vondruška.
Syřané protestují proti autoritářskému režimu prezidenta Bašára Asada v
Syřané protestují proti autoritářskému režimu prezidenta Bašára Asada v provincii Idlib na severu Sýrie. (17. února 2012)

Syrské bezpečnostní složky kontrolují místo exploze ve městě Aleppo (10. února
Syrské bezpečnostní složky kontrolují místo exploze ve městě Aleppo. (10. února 2012)

Syrští povstalci u města Idlib (9. února 2012)
Syrští povstalci u města Idlib. (9. února 2012)

V Sýrii na rozdíl od Libye rovněž chybí jednota opozice, která je často roztříštěná a sídlí převážně v exilu bez přímého kontaktu s místní realitou. Západu tedy chybí jednoznačný partner, s kterým by mohl jednat. Navíc řada opozičních skupin je silně proti cizí vojenské intervenci. "Otázkou také je, nakolik je takzvaná Syrská osvobozenecká armáda reálnou vojenskou silou, či pouze uměle nafouknutou bublinou," dodal Vondruška.
Alianční zásah, byť s případným mandátem OSN, by tak mohl zažehnout vlnu násilí v celé oblasti. "Použití sil NATO, jako tomu bylo v případě Libye, by pravděpodobně destabilizovalo celý region, nehledě na to, že je většina států islámského světa v regionu pro ukončení násilí," uvedl Jiří Šedivý.
Státy Evropské unie a NATO proto raději spoléhají na diplomacii a tvrdé sankce. Rezoluce poskytující podklad pro použití síly proti Asadovu režimu by Radou bezpečnosti kvůli postoji Ruska a Číny stejně patrně neprošla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše stránky?

Ano 44.3% (216)
Trochu 26.8% (131)
Ne 28.9% (141)

Aktuální články

Reklama